Studie

Lidská tvář je oknem do duše člověka. Při podrobnějším studiu obličeje toto okno pootevíráme a tím se nám, alespoň částečně otevírá i lidská duše. Člověk má dvě podoby vnější a vnitřní. Obě se navzájem ovlivňují, přitom vnější podoba je více proměnlivá než vnitřní. Jinak vypadáme ráno před zrcadlem v koupelně, jinak v pravé poledne a jinak na večer, když se chystáme třeba do divadla, Jinak vypadáme v létě než v zimě. A samozřejmě k velké změně vnější podoby dochází v průběhu let od mládí do vysokého stáří. I vnitřní podoba se podle okolností může měnit. Představte si mladou krásnou dívku, která utrpí ošklivý úraz obličeje, takže její krása je v nenávratnu. Úrazem se změní její vnější podoba, s úrazem a zohavením se musí nějak vyrovnat. Pravděpodobně zatrpkne, může být i zlá a škodolibá. Tyto vnitřní změny se pak následně promítnou do jejího obličeje, a aniž si to uvědomuje, stává se ještě odpudivější, Protože její vnitřní poškozená podoba se promítla do vnější.
Při malování portrétu konkrétní osoby je prioritou malíře zachytit podobu modelu. Pokud se mu ale podaří do portrétu vpravit i jeho vnitřní podobu, pak má jistotu, že model bude k poznání i po mnoha letech a to proto, že vnitřní podoba člověka se opravdu proměňuje velmi málo.
Chcete-li si udělat názor na konkrétní osobu, nedbejte na řeč, kterou k vám mluví, je to zavádějící. Pozorně sledujte oči, ty jsou vstupní branou do vnitřní podoby. Vždyť nejzajímavější portréty jsou ty, kde dominují oči. Ostatní znaky pak mohou být potlačené.